ZLATÉ FINÁLE ŽEN

Závěrečný víkend sezóny v podobě finále zavedl českotřebovskou Lokomotivu na zimní stadion středočeských Černošic. V sobotu čekaly na ženy tři utkání, kterými se uzavřela základní část. K definitivnímu vítězství v základní části soutěže stačily z celkových devíti bodů ve hře jen čtyři, ale holky nenechaly nic náhodě a ve všech utkáních zvítězily. V prvním zápase neděle je v semifinále čekal Kyjov a po tuhé bitvě a přes dobrý výkon soupeře postoupily do finále. V posledním zápase soutěžního ročníku hrála děvčata s úřadujícími vítězkami předchozího ročníku z Prachatic. Ve velmi dobrém zápase tolik vytoužený titul vystřelila precizním blafákem do víka 53 sekund před koncem základní hrací doby Patricie Škorpíková. Po závěrečném hvizdu mohla radost propuknout naplno, protože se podařilo naplnit předsezónní cíl a získat historické vítězství. Celý víkend a především ve finále podržela tým celoroční jistota v bráně Veronika Hůlková, bez které by nebyla radost se „žlutou plackou“ na krku.

TJ Lokomotiva Česká Třebová – HBK Kyjov 3:1 (2:0, 1:1)

Branky ČT: 10:31 Patočková (Manhartová), 11:59 Švecová (Lédlová), 12:41 Kudělová (Škorpíková)
Střely: 22:8
Vyloučení: 1:0
Využití: 0:1
V oslabení: 0:0

HBC Plzeň-Litice – TJ Lokomotiva Česká Třebová 0:3 (0:1, 0:2)

Branky ČT: 11:45 Patočková (Manhartová), 22:42 Hyksová L. (Lédlová, Švecová), 23:03 Patočková (Martinů, Manhartová)
Střely: 6:16
Vyloučení: 2:2
Využití: 0:0
V oslabení: 0:0

HBC Prachatice – TJ Lokomotiva Česká Třebová 1:5 (1:2, 0:3)

Branky ČT: 6:05 Škorpíková, 7:09 Hyksová L. (Švecová), 16:13 Patočková (Manhartová, Lédlová), 20:31 Hyksová L. (Patočková), 23:48 Lédlová (Manhartová, Patočková)
Střely: 10:12
Vyloučení: 1:1
Využití: 0:1
V oslabení: 0:0

SEMIFINÁLE
TJ Lokomotiva Česká Třebová – HBK Kyjov 3:0 (0:0, 3:0)

Branky ČT: 14:37 Lédlová (Švecová), 17:46 Stoklasová (Škorpíková), 22:00 Lédlová (Švecová)
Střely: 16:13
Vyloučení: 2:0
Využití: 0:0
V oslabení: 0:0

FINÁLE
TJ Lokomotiva Česká Třebová – HBC Prachatice 1:0 (0:0, 1:0)

Branka ČT: 22:57 Škorpíková (Manhartová)
Střely: 11:16
Vyloučení: 2:2
Využití: 0:0
V oslabení: 0:0

Sestava ČT : Hůlková – Držmíšková, Kvasničková, Martinů, Moravjaková, Hyksová M., Martínková, Švecová, Hyksová L., Lédlová, Šabatová, Manhartová, Patočková, Kudělová, Škorpíková, Stoklasová, Solníčková

Trenér: Broulík Michal
Vedoucí družstva: Černý Jiří (finále Klement Ladislav)

Michal Broulík, trenér TJ Lokomotiva Česká Třebová:
„Na finálový víkend jsme cestovali s klidným svědomím a jistotou, že máme mírný bodový polštář, takže jsme nemuseli tolik tlačit na pilu, abychom měli jistotu prvního místa v průběžné tabulce a tím pádem i lepší výchozí pozici do nedělního play off. Zápasovou zátěž jsme rozložili na všechny hráčky tak, aby pokud možno hráli všichni a pošetřili síly na druhý den. Téměř kompletní sestava čítala tři lajny. V prvním zápase nám celou první část trvalo než jsme se seznámili a sžili s povrchem a větší plochou zimního stadionu. S přibývajícími střídáními jsme získali potřebnou jistotu, uzemní převahu a přišly i góly, takže jsme z nutných čtyř udělali všech devět bodů, co byly ve hře.
V neděli to byla trochu jiná písnička. V semifinále jsme hráli s Kyjovem a nadřeli jsme se víc než jsme očekávali. Soupeř pozorně a poctivě bránil a vyrážel do nebezpečných brejkových situací, při kterých to tzv. „smrdělo“. Konec konců jeden z těchto rychlých protiútoků dokázal využít, když jsme pykali za provinění proti pravidlům. Naštěstí pro nás jsme dokázali trpělivě jít střídání po střídání a zajistit si vedení včas. Soupeř z jihu Moravy neměl co ztratit a více než 5 minut před koncem se rozhodl pro hru bez brankářky a nepříjemně nám zatápěl, ale všechny na hřišti od Verči bráně až po útočnice dokázaly tlak ustát a do prázdné pečetila skóre Lédl. Postup do finále rozhodně nebyl jednoduchý a i přesto, že náš tým byl zkušenejší jak herně, tak věkem, tak jsme byli zbytečně nervózní. Možná tíha okamžiku a povinnost postupu nás trochu svazovala, protože my jsme museli a oni neměli co ztratit.
Druhé semifinále bylo taky vyrovnané, byť Prachatice nad pardubickým Svítkovem měly územní i střeleckou převahu, tak se nejednalo o jednoznačnou záležitost.
Ve finále Ligy žen se tedy potkaly dva nejlepší týmy po základní části – Česká Třebová a Prachatice, tedy souboj s úřadujícími mistryněmi z roku 2021. Zápas začaly lépe svěřenkyně trenéra Kotlíka, které opakovaně měly střelecké příležitosti. Mladý tým loňských vítězek těžil z rychlosti a dravosti svých hráček. Především Krásové, Landové, Kotlíkové, kterým skvěle sekundovaly Becková, Štěpková, Červíková a další. Právě jeden z rychlých přechodů do našeho pásma zapříčinil trestné střílení proti nám a Hůlka v naší brance musela čelit tváří v tvář faulované Krásové, naštěstí chytila a nebyl to poslední důležitý zákrok utkání, který musela předvést. Postupem času se hra vyrovnala a i my si vypracovali příležitosti ke skórování, ale ani Jiráčková na druhé straně nepustila míček za svá záda. Naše útoky byly postupného charakteru a usazenosti v útočném pásmu, oproti tomu soupeř sázel na rychlost a protiútoky. Ve druhé polovině byly oba týmy velice blízko ke vstřelení branky, ale ze závarů před oběma brankami nebylo nic. Další skvělé zákroky musela opět vytáhnout Verča v bráně. Když už to vypadalo, že základní hrací doba skončí bez branek si vzala míček u naší střídačky Škorpíková, která si navedla míček k ose hřiště a když už jsem myslel, že prováhala ideální moment na střelu zachovala chladnou hlavu a krásným blafákem do bekendu poslal míček pod víko a odšpuntovala nekončící radost. Závěrečnou minutu hry jsme přestáli a oslavy vysněného titulu propukly naplno. Za všechny ty roky se holky dočkaly. Celkově zápas o zlato se nesl ve slušném tempu a i předvedená hra obou týmů dosahovala určitého měřítka.
Před, v průběhu sezóny a i během samotného finálového víkendu se mě někteří ptali a mluvili se mnou o nás jako o favoritovi a o složení našeho týmu. Ano měli pravdu, před 2 lety jsme v našem týmu přivítali několik bývalých opor vícenásobného mistra Slavie Praha, které nás doplnily a už tak kvalitní jádro, do kterého už počítám i holky ze severní Moravy nebo středních Čech, které u nás kroutily už několikátou sezónu a beru a vnímám je, že jsou už „naše“, bezesporu ještě víc posílily a staly se okamžitě důležitou součásti našeho týmu. Taky si musíme přiznat, že nebýt holek mimo Českou Třebovou, tak by tým žen nedosáhl na tento úspěch, za to jim patří velký DÍK. Všem okolo jsem říkal, že ten tým není o mě, ale je to o těch holkách. Utvořily skvělou partu a táhly za jeden provaz. Role favorita je sice hezká, ale hrozně těžká, protože každý ho chce porazit a vytáhnout se na něho. Já osobně jsem moc rád, že se podařilo cíl splnit a pro naše nejzkušenější, které dlouhé roky na tento moment čekaly, to první místo urvat.“

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *