Turnaj mladších žáků v Poličce

David Snítilý

Neděle 12. 6. patřila poslednímu turnaji přeboru mladších žáků a tak jsme s jedenácti hráči a gólmanem zamířili do Poličky. V prvním zápase jsme změřili síly s letos naším nejčastějším soupeřem bílými Pardubicemi. Každý řetěz je silný tak, jak silný je jeho nejslabší článek, říká postava doktora Johna Watsona v knize o Sherlocku Holmesovi. Jeden nemusí být nejgeniálnější detektiv na světě, aby poznal, že v našem družstvu byly dva slabé články, které ostatním svým chováním turnaj řádně otrávili. Samozřejmě nebudu jmenovat, ale oba by si měli sáhnout do svědomí, zda machrování, sólování, nevhodné poznámky a ponocování před turnajem jsou tím „správným přínosem“ v kolektivním sportu. Právě kvůli dvěma zmíněným jsme po 46 sekundách prohrávali. Druhé lajně rozhodně nebyl osud zápasu lhostejný a centr Majky dvakrát namazal na křídle Danovi, který v obou případech překonal gólmanku soupeře. K jeho hattricku přispěla, v druhé půli přesně nahrávající obránkyně Tereza K. Soupeř před koncem už pouze snížil na 2 : 4.

V utkání číslo dvě jsem svým svěřencům připomínal, že zápas vždy začíná za stavu 0 : 0. Čistě jenom proto, že některé děsila síla soupeře. V bráně modrých Pardubic totiž stál zřejmě nejlepší gólman našeho kraje Vóža, kdežto v té naší Míra, který chytá necelé dva měsíce. Totéž platilo i o útoku, kde řádil rychlonohý Robin, který po 31 sekundách od modré rozvlnil síť naší brány. Přestože náš gólman neměl zakrytý výhled, vůbec nestihl zareagovat. Tento stav se nám dařilo udržet až do přestávky, což jsem samozřejmě považoval za malý úspěch. Tím spíš, že jsme se pouze nebránili, ale naopak soupeře ve střelách na branku předčili. Vytoužený gól přišel v momentě, kdy Majky zaskočil za Vojtu a zapojil se do akce první lajny. Lukáš nahrál kolegovi v obraně Ondrovi a jeho bombu Majky lehkou tečí usměrnil za záda Voži. Odpověď soupeře na sebe nenechala dlouho čekat a Robin z brejku vrátil pardubickým vedení. Majky následně vybojoval míček a poslal do brejku pro změnu Dana a ten rovněž nezaváhal. Téměř dokonalý obrat během dvou minut a tři sekund, pak dokonal Štěpa, který těžil ze spolupráce Vojty a svého bratra Ondry. Horké sluníčko rozpalovalo nejen hráče, ale i plastovou hrací plochu, která se neskutečně zvlnila a často měnila směr střel a přihrávek. 2 minuty a 59 sekund nás dělili od výhry a všichni bojovali jak lvi a lvice. Minutu a pět sekund před koncem bylo vhazování před brankou soupeře. Vojta buly vyhrál, míčku se chopil Ondra, nahrál Lukášovi a ten čekal o vteřinu déle, než měl. Další brejk Robina a bylo srovnáno. Chudák Luky byl v tu chvíli asi nejsmutnějším teenagerem široko daleko.

Na nájezdy si věřil Dan, Štěpán, Majky a prvně i Ondra, ale ten chtěl až na poslední třetí. Majky si na svého spoluhráče z předchozího dne věřil a byl z toho vikejř jako kráva. Bohužel Míra nemaje zkušenosti se po naznačení kličky sesunul k zemi a soupeř skóroval do odkryté kasy. Protože Štěpa ve druhé sérii neuspěl a Míra podruhé skočil na ten samý trik, padla veškerá odpovědnost na bedra Ondry. Zkušený obránce rozjásal naší střídačku a to samé učinil i Míra, který se potřetí nachytat nenechal. Po třech odehraných nájezdech se měnilo pořadí a tak tentokrát začínal soupeř. A uspěl. Dan sice vykročil ze střídačky s hokejkou v ruce, ale následně se zarazil a přiznal, že se na to necítí. Narychlo jsme se všichni jednohlasně shodli na Majkym a ten si Vóžu položil a trefil břevno. Sám brankař ho pak sportovně utěšoval stejně jako celý pardubický celek. Za mě super zápas s dramatickým rozuzlením.

Poslední mač sezóny v pětkovém hokejbale jsme sehráli proti domácí Poličce, která nás výrazně přestřílela a zaslouženě vyhrála 4 : 1. Čestnou trefu za nás dal Lukáš, kterému asistovali Vojta se Štěpánem.

Děkuji všem za zápal, s jakým jste bojovali.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *