Letohradská výheň a mladých dříčů líheň….

autor David Snitilý sen.

Šestice hráčů přípravek, po sobotní „grilovačce“ v Pardubicích, vyrazila v neděli s mladšími žáky do Letohradu. Jejich poctivý přístup byl v ostrém kontrastu s jinými nejmenovanými jedinci, kteří účast nahlásili a pak bez omluvy na sraz nedorazili. V prvním zápase jsme změřili síly s domácím mužstvem a celou první půli, byl stav na světelné tabuli neměnný. Střel na bránu z naší strany padlo víc než dost, ale žádná neskončila v síti. Až po změně stran a změně gólmana padl náš pravděpodobně nejdůležitější gól dne. Po Vojtově přihrávce dostal na druhý pokus míček za gólmanova záda jeden ze dvou benjamínků týmu, útočník Štěpa. I přes snahu naši i soupeře žádný další gól už nepadl a my nejtěsnější možné vítězství uhájili.

Už v prvním zápase byly bohužel vidět stále se opakující chyby a nedodržování předem dohodnutých taktických pokynů, ze strany některých hráčů. Noví členové Lokomotivy po hřišti lítali jak vítr v bedně a honili se za míčkem, ať byl kdekoli. Zkušení mazáci pro změnu, bažíc po patnácti minutách slávy, než aby nahráli lépe postavenému spoluhráči, pálili do připraveného gólmana.

Tyto nedostatky se ukázali v celé nahotě v zápase číslo dvě s Autosklem Pardubice. Myslím, že kdyby ho viděl Michal Broulík, který s nimi tyto situace od jara piluje trénink co trénink, trefil by ho šlak. Neobsazení beci soupeře v naší třetině, pokus o střelbu golfem v nahuštěném předbrankovém prostoru, přehazování si míčku z bekhendu na forhend a podobné perly. Šlak se pokoušel při každém střídání o Pechyho, který v té výhni vypadal, že je zralý na JIPku. Osm pardubických hráčů naší početnější družinu zastiňovalo nejen výškou, ale hlavně dovednostmi a fyzickým nasazením. Pokud by se nám na začátku podařilo, z některé z mnoha šancí, skórovat, vypadal by zápas zřejmě úplně jinak, ale kupící se chyby nám sráželi dolů. Poločasový stav 0 : 1 ještě dával jistou naději na zvrat, ale po druhém gólu a hře v oslabení přišel kolaps a další dvě branky. Po zápase nemohlo přijít nic jiného než kolektivní kartáč, osobní promlouvání do duše a změny v sestavě. Kritika se týkala především útočníků a tak v prvních dvou trojkách nezůstal kámen na kameni. Obrana zůstala netknutá, protože po celý turnaj odváděla solidní práci a nebýt jejich obětavosti inkasovali bychom gólu mnohem víc. Naše tři grácie, rychlonohá Terka, tvrďačka Aneta a stále se lepšící Špageta Kája, doplněné o dvojici 2010 Denise a Lukáše obstáli se ctí. Největší pochvalu si bezesporu zasloužil Ondra. U něj nebylo překvapující, že hraje dobře, ale že hraje tak dobře, když měl ještě před týdnem sádru a nastoupil „nadopován“ antibiotiky.

Všechno co se řekne v šatně, zůstane v šatně (pokud si to někdo nenatočí na mobil a nedá na You Tube) a tak snad nic neprozradím, když prozradím … že poté co se vyčistil vzduch, holky vyrazily s Jardou na nákupy a já si s puberťáky vyprávěl vtipy. Uvolněnou atmosféru jsme si přenesli i na hřiště, kde byl naším soupeřem Heřmanův Městec, který s Pardubicemi v základní hrací době remízoval. První gól nově složeného druhého útoku zařídil Pechy, který dorážel Lukášovu střelu. O chvíli později Vojta dával po přihrávce Pechyho gól číslo dvě a následně jsme přežili oslabení 3 na 5. Po chybě v obraně jsme sice inkasovali, ale před koncem poločasu si jeden z našich gólmanů Majky (toho času v útoku, v bráně čaroval David) doběhl za bránu soupeře pro nahozený míček, vytáhl si ho do předbrankového prostoru a skrze clonícího a na dorážku čekajícího Hanze, zavěsil pod víko. Ve druhém poločase Ondra luxusní rozehrávkou poslal do útoku Majkyho a jeho vyražená střela skončila před Hanzem. Touto příležitosti, stejně jako dorážku střely Dominika, Hanz nepohrdl a tak jsme vyválčili přesvědčivé vítězství 5 : 1. Chyb jsme se sice nevyvarovali, ale bylo jich mnohem méně. Mě osobně potěšilo, jak v okolnostmi vynucené pozici centra (kterou dlouho odmítal) třetího útoku obstál Dan. Ačkoli je tato lajna spíše udržovací a obranná, několikrát byl blízko tomu, aby skóroval. Na závěr nás ještě v šatně pobavil Denis. Hráč, co hází ručník do ringu ještě před zápasem, svůj ručník Chicago Blackhawks omylem hodil mezi propocené dresy a rozjelo se takřka detektivní pátrání.

Suma sumárum … ač jsme sehráli jen tři zápasy, a od Pardubic dostali klepec, mohli jsme se utěšovat, že jsme i tak porazili tři družstva. Teď to možná vypadá, že neumím do pěti počítat, ale náš poslední soupeř ač hrál v dresech s logem ježka, byl složen půl na půl z hráčů Heřmanova Městce a Přelouče.

Příští týden nás čeká poslední turnaj a po něm se definitivně rozloučíme s hráči ročníku 2008, kteří přechází do starších žáků.

You may also like...

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *