Michal Broulík… zhodnotil svůj veleúspěšný rok

Patří mezi lidi, kteří věnovali hokejbalu spoustu času a práce a jsou vidět výsledky! Trenér Michal Broulík v následujícím rozhovoru hodnotí uplynulý veleúspěšný rok.

 

 

Michale za poslední zhruba rok jsi se svými družstvy dosáhl mnoha úspěchů.  Titul mistryň světa žen v Pardubicích… V řadě už třetí obhajoba titulu vicemistryň s Českotřebovkými ženami… Vítězství v II. NHbl se svým týmem mužů jako hrající trenér… Výhra juniorského mistroství žen do 20 let.  Jak jsem již říkal za rok je toho víc než dost. Kterého úspěchu si nejvíce ceníš a můžeš je v krátkosti porovnat?

„Ani jsem si tohle všechno neuvědomil, ale když ten výčet vidím takto sepsaný, tak musím uznat, že za necelých 14 měsíců je to slušná porce. Vlastně až teď si uvědomuji, kolik času jsem kvůli tomu všemu strávil v posilovně, na hřišti, v autě, u počítače, na telefonu a na kempech. Poslední dvě sezóny pro mě byly opravdu velmi náročné časově, fyzicky i psychicky. Volný čas není skoro žádný, protože když nějaký je, tak se snažím doma „pofackovat“ to nejnutnější a už zase hurá na hokejbal. Většinou se snažím v mezičase dobře najíst a vyspat, aby byla energie do další práce. Cením si všech, protože za každým jsou hodiny potu, dřiny a práce. Nechci vyzvedávat jednu událost, každá má pro mě svůj význam a váhu, ale sportovně musím uznat, že nároďák je nároďák a vždy to pro mě byla čest, pocta a srdcovka. Mistrem světa a vítězem Světového poháru jsem se stal jako trenér se skvělým týmem a lidmi kolem něj. Oddílových úspěchů si vážím stejně, protože se tím odvděčujeme klubu, který nás pro hokejbal vychoval. S týmem žen Lokomotivy jsme dokázaly, že výsledky posledních let nejsou náhodné a udržet si takto vysokou laťku vyžaduje úsilí všech zúčastněných. Doufám, že nám to ještě nějaký čas vydrží. Stejně tak zlatá z mužů, kterou jsem si pověsil na krk asi víc jako hráč než trenér (hrající trenér) – finálový zápas jsme hráli doma před velmi početnou diváckou kulisou, zvládli jsme to, za což jsem byl rád, o to větší radost má člověk má větší radost z medaile. A v přeboru se zatím jedná jen o dílčí prvenství, chceme být celkovými vítězi letošního ročníku. Na srovnatelné úrovni mám i ocenění městem Česká Třebová, kde jsem získal „Cenu města“ za rok 2017 a ocenění mezi nejlepšími sportovci okresu v kategorii trenérů. Žádnou z těchto plaket a medailí bych neměl, kdyby nebylo těch lidí kolem.“

 

Trénuješ dva reprezentační celky žen a dívek, jaké v nich vidíš rozdíly?

„Předně je asi potřeba říct, že našemu celému realizačnímu týmu skončil po Světovém poháru mandát u juniorek U20, takže až do MS 2019 v Košicích budeme už působit jen a pouze u seniorské reprezentace žen. Nechci říkat, že rozdíl mezi U20 a seniorskou reprezentací je velký. V drtivě většině jsou členkami dospělé hráčky, které už mají i zkušenost se seniorským nároďákem, ať už z přípravných kempů nebo mezinárodních akcí. Ale jisté drobnosti tam jsou. Především v seniorském výběru je víc holek, které mají víc mezinárodních zkušeností a povětšinou víc odehraných zápasů. Na druhou stranu, když se podíváme na současnou U20 a „A“ tým, tak v Přerově bylo 8 hráček z loňského MS, což je dost. Děvčata nejsou žádnými „zelenáči“, protože hodně z nich prošlo dřívějším výběrem U18 juniorek a to jenom dobře, protože ve zlatém týmu U20 je, alespoň podle mě, velký potenciál pro budoucí „áčko“, kde by měly postupně juniorky převzít roli opor a tahounů. Je jen a pouze na každé hráčce, jak s hozenou rukavicí naloží, protože na sobě musí makat víc než ostatní, především individuálně, což je dlouhá a trnitá cesta vydlážděná dřinou, ale třešnička na konci bývá sladká. Důležité je pokračovat a jít si za svým cílem i přes možný neúspěch, který může přijít v podobě neprosazení se do finální nominace v jednom cyklu. Zklamání může být velké, nehledě na investované prostředky (finance, čas atd.), ale je potřeba si uvědomit, že současní lídři nebudou reprezentovat věčně a někdo je dřív nebo později nahradí. Já bych si jen moc přál, aby i v kategorii holek pokračovaly ve své činnosti výběru U16, U18 a U20, protože jen tak se můžou poslední úspěchy v budoucnu opakovat, ale to nezáleží na mě, ale reprezentačním úseku svazu.“

Jak hodnotíš letošní Světový pohár Juniorek?

„Jednalo se o historicky první mezinárodní akci tohoto typu, nikdo z nás nevěděl, jaká bude úroveň a připravenost jednotlivých soupeřů, ale předpokládali jsme, že Slovensko spolu se zámořskými týmu (USA a Kanada) přijedou dobře připravené především po fyzické a taktické stránce, což se potvrdilo. Výsledky zápasů můžou vypadat jednoznačně, ale nebylo tomu tak. Vítězství se nerodila lehce. Sice nám pomohly dobré začátky, kdy se nám především ve skupině podařilo rychle vstřelit vedoucí branku a hrálo se nám více v klidu, ale rozhodně nebylo nikdy nic hotového. Ostatně ono na mezinárodní úrovni se hraje naplno od prvního do posledního střídání. Poslední zápas základní části s Kanadou byl trochu jiný než finále, kde se hrálo o všechno, ale tím nechci říct, že by se jednalo o nějaký „pouťák“. Ještě jsem neviděl, že by Kanada šla odehrát zápas „lážo-plážo“. Nikdo nechce prohrát, i když daný zápas nic neřeší a Kanada se neporáží každý den a rozhodně to není samozřejmost nebo pravidlo a je jedno, jestli se jedná o výběry holek nebo kluků. Myslím si, že turnaj byl dobře zorganizovaný, byly celkem slušné návštěvy – především o víkendu a na finálový den, všichni členové organizačního a našeho realizačního týmu zaslouží poděkování, stejně tak všechny hráčky, především ty české, protože se dokázaly zapsat zlatým písmem do české hokejbalové historie a mně bylo po roce opět ctí stát na české střídačce, respektive modré čáře a poslouchat tu nejkrásnější hudbu ze všech – státní hymnu se zlatou medailí na krku.“

 

V čem byla síla našich mladých reprezentantek?

„Těch faktorů bylo několik. Tou největší devízou vždy ve všech výběrech, kde jsem působil byla skvělá kabina, parta lidí, která táhne, maká, spolupracuje, vzájemně si pomáhá a kde dýchá jeden za druhého, včetně realizačního týmu. Nevím, jak to funguje v jiných reprezentacích, ale bez dobrého kolektivu to nemůže nikdy nikde fungovat. Všichni víme a známe dobré party z klubů, kde jsme spolu téměř každý den, dřeme, makáme, společně vyhráváme a prohráváme, bavíme se a pracujeme, ale v reprezentaci k tomuto všemu ještě přibyde zvláštní kouzlo a atmosféra kabiny, pocit mít na sobě reprezentační tričko a možná právě všechno zmíněné vytvoří správnou chemii, která všem dávám sílu se rvát za úspěch a ČR. Myslím si, že české národní týmy si vždy zakládaly na skvělé partě a srandě, a to bez rozdílu sportovního zaměření.“

 

Vzhledem k tomu, že teď sbíráš úspěch za úspěchem můžeš nám říct, jak jsi se k trénovaní hokejbalu dostal a co by měl mladý trenér dělat, aby jednou mohl být úspěšný jako ty?

„K trénování hokejbalu jsem se dostal tak trochu náhodou. Když jsem předčasně ukončil svá studia na fakultě elektrotechniky ČVUT, tak jsem chtěl ještě studovat a kamarád Láďa Hruška v tomtéž roce, co já skončil v Praze, si podával přihlášku ke studiu VŠ sportovního oboru v Hradci Králové a pokud byl uchazeč držitelem platné trenérské licence, tak měl při přijímacím řízení plusové body. V tu dobu jsem začal uvažovat, že bych šel s Láďou studovat, a tak jsme si tenkrát oba dva udělali licenci „C“ a začali se víc aktivně zapojovat do „bafuňařiny“. Já začal pomáhat Jardovi Badzikovi s tehdejším dorostem v České Třebové coby asistent, pak jsem plynule přešel pomáhat se žáky Jardovi Tlapákovi, se kterým spolupracuji do teď, ale ze žáčků už máme pořádné chlapy staršího dorostu. V té samé době jsem spolu s žáky, byť jako mladý cucák, měl na starost i „B“ tým mužů Lokomotivy jako hlavní trenér, což byla velká škola. Mít najednou takovou zodpovědnost a mnohdy o víc než 10 let starším chlapům říkat co a jak dělat a kdo bude hrát. Následně mě tehdejší organizátor CTM (Jarda Badzik alias Badžo) přizval na výpomoc na tento letní kemp, kde jsem se dobře začlenil do realizačního týmu a kde působím do teď. Postupem času a s koncem platnosti „céčka“ mě a Tlápu (Jaroslav Tlapák) přihlásil nevědomky Badžo na trenérský kurz „B“. Ten jsem absolvoval na výbornou a dokonce jsem si dovolil tehdejšímu metodikovi a školiteli panu Rostislavu Kurfürstovi při závěrečné ústní zkoušce vzít z rukou trenérskou tabulku a téměř „školit“ jeho (smích). V době studia „B“ licence mi nabídl místo asistenta / vedoucího družstva u tehdejšího reprezentačního výběru hráčů do 16 ti let Martin Komárek a tím se mi otevřely dveře mezi elitní trenéry svazu a spolu s tím i mezinárodní hokejbalová scéna. Od té doby jsem se od „B“ týmu posunul postupně k „A“ týmu mužů v České Třebové, nejprve jako asistent / konzultant, abych následně převzal prvoligové, později i druholigové otěže, v plném rozsahu a po konci činnosti Jirky Jebouska u týmu žen jsem začal pracovat i tam. Stejně tak v reprezentaci jsem se od výběru U16, přes kluky U14 dostal až k „A“ týmu žen, respektive juniorkám U20. Nevím, co by měl mladý nebo začínající trenér dělat a mít nalito do vínku, protože já jsem vždy vycházel a vycházím z toho, co jsem zažil jako hráč, ať už v národce žáků a dorostu, potažmo v extralize dorostu až po muže v 1. a 2. lize. Z každého trenéra si snažím vzít něco, co může moji práci posunout, ať už profesně nebo lidsky. Snažím se být vnímavý, poslouchat a přemýšlet nad tím, co dělám nebo co mi říkají hráči či spoluhráči. Jediné co můžu říct a to platí pro všechny funkcionáře, trenéry nebo hráče:

„POKUD DĚLÁTE HOKEJBAL JEN PRO TO, ABYSTE BYLI V REPREZENTACI A MOHLI NOSIT REPRE TRIKO, TAK TO JE ŠPATNÁ CESTA. NEJPRVE MUSÍTE MÍT RÁDI HOKEJBAL JAKO CELEK, JAKO SPORT, NAVZDORY FAKTU, ŽE TO VŠICHNI DĚLÁME ZADARMO PO PRÁCI, PO ŠKOLE A STOJÍ NÁS TO ČAS A PENÍZE, DÍKY TOMU, O TO RYCHLEJI A LÉPE PŘIJMETE FAKT, ŽE LETOS TO NEVYŠLO, ALE NEBUDETE KONČIT S HOKEJBALEM, PROTOŽE PROSTĚ NECHCETE A BUDETE HO MÍT I NADÁLE RÁDI, PROTOŽE ZA ROK TO MŮŽE PŘIJÍT A DOSTANETE-LI TU MOŽNOST SE POSUNOUT VÝŠE NEBO DOKONCE REPREZENTOVAT, TAK TO JE OCENĚNÍ VAŠÍ DOBRÉ PRÁCE A PŘÍSTUPU A VAŽTE SI TOHO, PROTOŽE TO NENÍ SAMOZŘEJMOST A NEBUDE TO TRVAT VĚČNĚ…“

You may also like...

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *